Země je zničena a ti, kteří ji stihli opustit, přežívají na palubách několika málo vesmírných lodí. Jedna z hlavních myšlenek trilogie Architekti světů nás hned v prvním okamžiku, kdy jsme otevřeli první díl, vedla jasně k jiným vesmírným trosečníkům – a k válečné lodi Battlestar Galactica.
Tím to u nás Tchaikovsky vyhrál v té první vteřině. Ne že by nás potřeboval přesvědčovat.
Vládce svých hrdinů a stvůr nevystačí s malým statečným toasterem, přilétají mimozemšťané zcela jiného měřítka se zvráceným smyslem pro krásu.
A vypadá to, že mají plán, ale ne, stejně jako cyloni si vystačí s prostou destrukcí a likvidací lidstva.
Architekti, objekty o velikosti měsíce, se vynořují náhodně a nečekané v okolí obydlených světů. a planety jsou pro ně jen vhodná matérie k vytvoření extrémně podivných skulptur. Nezbývá mnoho času na útěk a není žádný návrat. Budou vás dál pronásledovat mezihvězdným prostorem? Bude pro uprchlíky někde chvíle klidu?
Jistě že ne, bude hůř. Ne hned, na pár let vládně mír a je možné se volně nadechnout.
Nebo by to bylo možné, kdyby prostor planetárních kolonií, vesmírných rychlotras, lidských i nelidských frakcí, neobklopoval neprostor. Hrůzu neprostoru známe stejně dobře jako naši hrdinové. Arci emisar téhle hrůzy byl H. P. Lovecraft. Prastaré, nevysvětlitelné, před kterou není úniku.
Považují Architekti jejich výtvory za krásné? Lidským pozorovatelům a účastníkům přeměny vesmírných těles se to tak jeví, sami ve strašlivé destrukci vidí jistou děsivou krásu, která je fascinuje. V planetárním měřítku naplňují jeden z antických pilířů vnímání krásy – vznešenost. Důkaz božské existence podle Marca Tullia, možná právě ten se noří z neprostotu spolu s největší záhadou, neuchopitelnými Vládci.
Vládci nestvůrnosti nechtějí nic než vrátit světu starý, prastarý řád. Takový svět, jaký si stvořili, jaký si pamatují odjakživa. Bez těch živých ohavností.
Jaké jsou možnosti? Rvát se o život? O své zájmy vyjednávat? Vzdát se? Odpověď v imaginárním světě Architektů existuje a nejde ji takový slabší kousek mezi lidmi, hrdina, kterého nemáte moc rádi, jako ostatně žádné z hrdinů Adriana Tchaikovského.
Jestli se taková odpověď dá najít i jinde než v knize, to bych se ráda dozvěděla.
Devítka
Nemůžeme milovat toho,
koho se bojíme,
ani toho, kdo se bojí nás.
Cicero
Comments