Invazi živých mrtvol už nic a nikdo nezastaví. Víc než pochybnosti o nebohém posledním písmenu latinské abecedy nám leží v hlavě otázka, co udělá náš jazykový experiment.
V jedné z kapitol bylo nám třeba použít nějakého nářečí, a to konkrétně nářečí ze severu země. Abychom dostáli předloze. A jediné, po kterém jsme troufli sáhnout a použít jej, byla ostravština. S laskavou pomocí Romana Bílka jsme překlad dali dohromady a teď doufáme, že to bude vypadat jako náš lišácký a vtipný záměr, a že tomu laskaví čtenáři budou rozumět.
Mám tušení, že se jedná o jedinou knihu, která používá krásnou čistou ostravštinu, aniž by jejím námětem byla historie nebo přítomnost regionu.
Prostě, jen tak.
Mám za sebou asi 30 stran a musím říct že pánové Linhart a Stejskal, kteří měli na starost korektury a redakci vám prokázali medvědí službu. Co pár stran skřípu zubama a mám chuť knihu zahodit. Takhle odfláknutou práci už jsem dlouho v ruce nedržel. Mrzí mě to o to víc, že Planeta9 měla zatím přesne opačnou reputaci.
Knihu už mám doma a jsem zatím asi v polovině. Příběh baví a zpracování knihy (po technické stránce) je vynikající ať už jde o ilustraci na přebalu, využití parciálního laku, či takové drobnosti, jako je střídání fontu u číslování stránek. Na pohled nádherná práce. O to více zamrzí poměrně velké množství tiskových chyb. Tiskařský šotek se bohužel vyřádil ve velkém :-(